Moravský spolek chovatelů haflingů

 Jmenuji se Nathan, jsou mi čtyři roky a budu Vám povídat, jak to  vypadalo na 5. ročníku kočárových vyjížděk našeho spolku.

    Je sobota 4.4., já a můj stájový kolega St-Largos vyjíždíme směrem na Pálkovice u Frýdku-Místku. Vůbec netuším co se bude dít, ale jako vždy jsem plný očekávání. Po hodince a půl přijíždíme na místo. Ovšem k mému velkému překvapení jsme nedojeli pod sjezdovku, ale o pár kilometrů vedle k panu Bílkovi, což je jeden z pořadatelů. Až tady mi došlo, že s sebou nemáme bryčku, ve které jsem se poctivě učil chodit. Potom jsem ho uviděl, takový malý vozíček, na který se vejdou čtyři lidi a hned mi bylo vše jasné. Můj majitel si ji půjčí, pak mě do ní zapříhne a já zase budu  muset šlapat. Ještě jsem ani nestihl vystoupit a už tu byli další kamarádi až ze Slovenska a i pro ně je tady nachystaná bryčka. 

         Zhruba po hodince jsme vyjeli směrem na Pálkovice. Přede mnou si vyklusávali svěřenci pana Bílka a za mnou oni slovenští kamarádi. Nemám tušení jak dlouho jsme jeli, ale  pod sjezdovkou už bylo pěkně živo. Zaparkoval jsem to někde uprostřed a zvědavě se začal rozhlížet. Byla tady velká spousta mých kamarádu a ještě více lidiček. Kolega dostal sedlo a pár minut na to proběhlo zahájení.  Pan Naisar nás všechny přivítal a popřál hodně zábavy a poté jsme vyjeli. Směr Metylovice, Kozlovice atd. A kolik že nás bylo? Vozů a kočárů jsem napočítal kolem deseti a pouze sedlových koní bylo na patnáct. Divácká účast byla taky hodně velká typuji cca 70 lidí. 

        Zhruba po hodince jsme na chvilku zastavili a co čert nechtěl, místo toho, abych si odpočinul, tak mě vypřáhli, dali mi sedlo a já musel předvést jezdeckou úlohu ze ZV. Myslím si, že moje vystoupení mělo úspěch, i když jsem si na tamním poli dal bahenní lázeň . Poté jsme zase vyjeli. Kamarádi pod sedlem vesele běhali kolem nás a občas si i zazávodili. No prostě nádhera.

        Za hodinku byla další zastávka, tentokrát šli účastníci výletu navštívit pivovar. Tak jsme tam hodinku čekali, povídali si a někteří z nás se i pásli. Asi ve dvě hodiny jsme dojeli zpátky pod sjezdovku, kde se konalo rozloučení a předání ceny pro nejhezčího haflinga srazu. Musím se pochlubit, jelikož komise do mikrofonu vyhlásila jméno Nathan, čili moje. Toto málem proběhlo bez našich kamarádů pod sedlem, protože ti jeli tzv. zkratkou a přijeli o půl hodiny později než my, no tak sranda musí být, že ano. A už zbývalo jen vrátit vypůjčený vozík a jet domů.

        Byl to krásný den a teď už zbývá jen poděkovat pánům Naisarovi a Bilkovi za skvělou organizaci a vynikající pohoštění. A ten, kdo na této úžasné akci nebyl, tak se zajisté objeví na podzim 3.10. v Sedlištích.